pondělí 19. května 2008

The night...

Nějak jsem před necelýma 2 hodinama neměla vlastně chuť si pustit film...ani seriál,prostě nic.Jen si třeba lehnout,zavřít oči a nechat myšlenky poletovat vzduchem a vypnout.Nakonec jsem se ale rozhodla,že na to kašlu...v hrobě budu mít spustu času si od všeho odpočinout.Už nějakou chvíli jsem se těšila na ,,jeden" film,a dnešek mi přišel vhodný k jeho shlédnutí....

The Fountain
Sci-Fi / Drama / Romantický
USA, 2006, 96 min

Režie: Darren Aronofsky
Hrají: Hugh Jackman, Rachel Weisz...

Trošku to nemohu rozdýchat ještě teď(čtvrthodina od závěrečných titulek),naprosto nevím,co si mám o tomhle filmu myslet.Prvních 5 minut jsem trošku zírala,že jsem šáhla vedle....
Nešáhla,film se mi líbil nad očekávání,žádné romantické plitky ale podle mě inteligentní film,který mě 3x po pravidelných intervalech rozbrečel.....už jenom v moment,kdy vynikající Hugh brečel též....brečeli jsme oba,já snad i za něj.

Chtěla jsem děj shrnout nějakým způsobem vlastními slovy,ale tohle já nedokážu.Jsem jen sestrojena tak,že umím říct to se mi líbí,to se mi nelíbí...velmi sympatický je mi ale popis z čsfd,tak ho jednoduše obšlehnu....



Příběh se odehrává ve třech odlišných časech:
V patnáctém století dostane španělský conquistador zvláštní úkol - najít bájný strom života.Pokud jej najde, bude moci sdílet věčnost spolu se ženou, kterou miluje nade vše.
Ve století dvacátém bojuje doktor Tommy o život své manželky Izzi,která onemocněla netypickým druhem rakoviny. Pokouší se najít lék, ale zdá se, že vše je marné.
Třetí a zároveň poslední paralela je zahalena rouškou tajemství, ale má nás zavést do daleké budoucnosti až do století pětadvacátého, kde hlavní hrdina hledá odpovědi na otázky, které za svou dlouhou pouť časem nasbíral.
THE FOUNTAIN je příběhem lásky, smrti, duševna a křehkosti naší existence na tomto světě.

sobota 17. května 2008

Jak to,že neprší...?!!

Probudila jsem se v 8 dále v 10 a nakonec jsem procitla v 11:15 se špatnou náladou,která trvá i doteď.Před chvíli jsem šla k babce,prej upekla buchtu...tak jdu a hned mě naserou z vedle paneláku,kde všem důchodcům dělaj nová plastová okna.To je pořád....dělaj nový zdi do vchodu,dělaj je jim...dělaj novej výtah,dělaj ho jim.Tak jdu k babce,říkám čau...,,co ti zas je?" ,,zas mi nic není,kde je ta buchta,ať můžu jít?!" ,,tady je,lucko.....bla....bla.....bla...." ,,jasně,tak se měj čau".Jdu domu,po 5 minutách mi buchta padá na nohu,kde se odrazí a letí na zem ,,doprdele"....sbírám jí a jsem znechucená tímto dnem...z dálky vidím lidi co znám a co nechci vidět,nejsem namalovaná,ani jsem se neumyla,o česání nemluvím,mám na sobě nechutný tričko z 7. třídy...,,Ahojky lucííí" zvedá se mi žaludek ,,Čau" ,,..........(nevnímám)........??" ,,Jj,měj se" jdu zas kolem těch oken ale nic neříkám...už jsem skoro doma..ještě 10 kroků....9...8..7..6..5..4..3..2..1..jsem tam,oddychuju si,sedám ke kompu,zjišťuju,že jsem tupá a neumím vypalovat a píšu do blogu.

čtvrtek 15. května 2008

::Úvod::



Tak 14 dní by mi mohl blog vydržet...rekord by to asi nebyl,ale prostě za předpubertální výlevy do starých blogů částečně nemůžu ,,Status:pomatení smyslů".
Takové to předhánění,kdo má hezčí design,mě přešlo....takové to surové smázávání s doprovodnými nadávkami ,,já husa,proč bloguju,když to neumím"...mě nepřešel.
Délku tohoto článku si vysvětluju tím,že si nechci veškerou svou moudrost hned vyplýtvat...